Děti a respekt

Vytvořte klidný prostor.

Začněte s dětmi doma, ve známém prostředí. Znáte ten pocit, kdy se vrátíte z práce unavení, kdy musíte dopsat poslední věty a odeslat, protože kolega na to čeká a jistě Vás teď napadne mnoho dalšího a Vaše dítě teď hned okamžitě s Vámi musí mluvit a Vy máte mocnou chuť, ZAŘVAT AŤ JDE SAKRA DO SVÉHO POKOJE A DÁ NA CHVÍLI POKOJ, že si chcete chvíli vydechnout…

Možné to je, ALE!

Zkuste se tomuto vyhnout, udělat si nádech, výdech a pak teprve se na dítě podívat a pochvalte výtvor, který ukazuje nebo vyslechněte co Vám chce říct a máte-li opravdu potřebu si chvíli vydechnout, něco dodělat apod. Požádejte své dítě o čas, stanovte za jak dlouho se mu budete věnovat. Je – li malé, nastavte mobil, budík a pak už buďte jen jeho. Vy získáte potřebný čas a dítě pocit, že je přijato. 

Buďte pozorní posluchači.

Poslouchejte i když to co slyšíte znáte už i pozpátku, nepřerušujte, pomáhá se v tu chvíli soustředit na svůj dech, po několika minutách zjistíte dokonce zájem o to, co už znáte, svým dechem jste získali klid vířících se myšlenek ve Vaší hlavě. Pak položte dítěti otázku k tomu tématu, které Vám vypráví, nebo k výtvoru, který Vám ukazuje,
vysvětluje, učíte ho tímto způsobem nechat domluvit druhé, a to v klidu bezpečí domova, venku v ruchu už to pak bude snazší – tím pádem i sebe důvěře, respektu, zvídavosti, neboť jste položili otázku, tedy jste projevili zájem-zvídavost. Celé Vám to zpravidla zabere do 15 minut, poté můžete opět požádat o čas, který potřebujete k jiné činnosti, zároveň si dohodněte další čas na užší povídání, ten poté dodržte.
Dítěti dáváte velmi intenzívně najevo, že i když máte málo času, jste unaveni, máte o něj zájem a věřte, že uděláte pro vzájemný respekt, úctu, toleranci mnohem více než ,, darování 1h na víc na mobilu,, tv či pc. Naopak pokud podobná situace přijde od dítěte postupujte STEJNĚ, budete časem překvapeni, jak se to pozitivně vrátí na atmosféře doma.   

Zachovejte za všech okolností klid.

Mělo si Vaše dítě – děti v klidu dělat úkoly, malovat si, hrát-hlavně být v klidu? Ozývá se z pokoje řev jako vraždění neviňátek, něco se rozbilo a jiné běsy? Vidíte rudě a letíte tam je, srovnat na jednu hromadu? Zastavte se a počítejte nebo dýchejte, dovolte si zklidnit se a pak teprve řešte nastalou situaci. Pak dítě-děti vyslechněte, nepřerušujte, neklaďte dotazy. Nechejte dítě mluvit, brzy zjistíte, že dítě ztrácí strach a Vy vztek. 
Poté co jste vyslechli důvody se dítěte zeptejte, co bylo důvodem, u hádky sourozenců je obvyklé to on – ona. Zajímejte se i když Vám na plotně bublá polívka. Protože např. to, že si sourozenec hrál na pc déle nebo si pouštěl hudbu nahlas nebo dítě lezlo pro balónek na skříň a shodilo tu vzácnou vázu po babičce je důsledek, ono nemělo záměr rozbít vázu, nechtělo sourozence v první fázi naštvat, rozeberte tyto příčiny a jak jim předcházet, řešte v klidu.
Tím dáváte dítěti lekci, že ano něco způsobilo, ano bude trest, jenže zároveň jej učíte respektu k autoritě, úctě k druhému, sebereflexi a mnoha dalším vlastnostem pro život. 

Pochopí, že váza jej mohla zranit, že je to památka, a proto byla tam kde byla, ale když už se to stalo tak jej máte stále rádi a důvodem trestu není neláska, ale to, že nerespektovalo zákaz. Jistě jsou i věci kdy tolerovat čin nelze, jsou situace kdy klid neudržíte, ale i tak najděte v sobě odvahu a s dítětem – dětmi si toto vykomunikujte, nezapomínejme na to, že ať malí nebo dospělí všichni se od sebe učíme nebo si vytváříme bloky. Má-li dítě pocit, že je vyslechnuto, je jeho názor brán vážně, může své rozhodnutí skutek vysvětlit roste v něm: Sebe-důvěra-úcta-tolerance, a to je schopno poté předávat i do svého okolí, a to rozhodně není málo.

Pokud pořád máte v hlavě kolotoč a hlava Vám říká, že je to hloupost, na Vás také nikdo ohled nebral a vyrostli jste a jiné myšlenky podobného druhu, a hlavně jedna vtíravá, že je toho na Vás moc a Vy opravdu už nevíte, co dřív a místo aby byli vděční tak zlobí a podobně, je tu pro Vás krátký příběh. 

Spálené tousty, perfektní vajíčka. 
Jednou večer nám maminka k večeři udělala vajíčka se salátem a spálila tousty.
Myslela jsem si, že to bude táta komentovat, já jsem tu chuť měla.
Jenže nic, jen se usmíval, ptal se, co ve škole, zajímal se jaký jsem měla den. 
Maminka si po chvíli sedla k nám ke stolu a omlouvala se za spálené tousty.
Táta se usmál, a podíval se na mámu, velmi mile a řekl,
miláčku vždyť já připálené, spálené přeci miluji. Nechápala jsem, byla jsem udivená a dodnes to mám vryté do paměti, po té větě už jsem pak neměla chuť cokoliv komentovat.  

Když mi přišel dát pusu na dobrou noc, nedalo mi to a zeptala jsem se ho.
Tati Ty fakt miluješ spálený jídlo? 
Usmál se, sedl si ke mně na postel, chytil mně za ruku a řekl mi. 
Víš princezno, maminka měla velmi náročný a těžký den, místo aby si šla odpočinout nám připravila večeři,
stejně tak jsme si ji mohli připravit sami, proč bych jí tedy vyčítal, že spálila tousty, proč bych jí působil bolest a zklamání, že nám nechutnalo,
přeci jsme to snědli a ostatní bylo velmi chutné, nebo ne? 

Víš nestalo se nic zlého, nikomu to neublížilo, jenže kritika a zlá slova ubližují, ocenění, vyslechnutí, hezké slovo to je velmi důležité, víš má malá princezno nikdo z nás, vůbec nikdo nejsme perfektní, a to si pamatuj, a to v životě praktikuj, protože slova má princezno mají obrovskou moc můžeš jimi pohladit jako ublížit.