Co je vlastně ego

Co je to vlastně to ego?

Ego je naprosto nezbytné tělo, které nosíme, potřebujeme ho, aby jsme mohli žít v tomto světě a hlavně ať můžeme přežít v tomto světě. Je to náš SEMAFOR. Jistě, může se se nám to občas vymknout z ruky a také vymkne a ANO může to být brzda k vzestupu... Přesto je ego nutné! Ego můžeme snadno sami identifikovat, a to tak, že si uvědomíme, pocítíme, silnou negativní emoci. Může to být strach, hněv, frustrace, bezmoc, žárlivost, zastrašování... toto vše pociťuje jen ego. Žádná jiná část nás, tyto emoce prostě nepociťuje. To, že nám tedy v tu chvíli vládne ego a ne my sami ze svého středu, poznáme velmi snadno, když víme, že tyto emoce a jim podobné jsou prostě ego. Ego se také velmi rádo brání, obhajuje, i to je ukazatel, že nad námi převzalo kontrolu. V tu chvíli máte šanci, vzít si svou sílu, sebe sama zpět. Vstoupit do svého středu a do svého tady a teď. Právě díky emocím, pocitům, jste poznali, že jednáte z ega. Ego je tedy nutné. Nemusíte se nic odnaučovat a podobné rady. Stačí si ty věci jen uvědomovat. No a v momentě kdy nejste tady a teď, vás, vaše ego upozorní emocemi. Řekne vám hele teď tady velím já, všímáš si, jo? Dal jsi mi pro teď plnou moc na vše? Nebo jsem teď jen něco, jako zvonek u tvých dveří? Rozhodnutí je jen a jen na vás!!! Vy máte tu moc být mocní nebo bezmocní co týče vašeho ega.

Tak si tak myslím, že si zaslouží spíše poděkování za dobrou službu.

Nechte ho žít.

Jo tak to je jiný kafe? To je to od Maryši... Když žije vedle vás, víte o něm, když vám vládne tak se zabydluje. Tyto emoce si rády sedají do určitých částí těla, tam si úřadují a vládnou po svém. Vy pak časem zjistíte, že se už tolik nesmějete, to či ono vás pobolívá, věci i vztahy se zdají celkově těžší a vůbec vás život najednou stojí nějak více úsilí než dříve. Neklesejte na mysli, náprava těch vnějších znaků není těžká ani zdlouhavá. Je to, jako když vás film natolik vtáhne do děje, že jste po tu dobu mimo realitu... Jenže pak se v sále rozsvítí a vy se proberete a uleví se vám, protože to byl jen film, i když jste měli pocit, že ten horor se děje vám. Není důvod nechat dál ego vládnout, naopak je potřeba jej umravnit... Poděkujte mu, za jeho služby a pošlete jinam. 
Napusťte si plnou vanu, bez ohledu na dnešní ceny vody, nasypte si do ní ,, tunu,, soli, nejlépe vonné a na dlouho se ponořte a vychutnávejte si, jak se tělo uvolňuje. Můžete udělat i obrazně...Emoce jsou voda, která nás v těle ovládá, my jsme z 80% voda, přeberme si tedy zpět vládu nad touto vodou, a ještě si sprchou zbytky spláchněme... Pocítíte uvolnění od všech drápků ega, které se v těle různě zachytlo a chtělo diktovat podmínky. Víte, představte si ego, jako puberťáka, nedá pokoj, stále na vás bude něco zkoušet. Vy jste však ten, kdo rozhodne, že buď bude puberťák doma nejdéle v 10 h nebo nemusí jít nikam. Poznáte kdy to zkouší. Prostě od teď budete na pozoru. Teď víte, ha puberta - ego je tady...

No a co dál?

Vy nic? Vás se to netýká? Jistě, že, týká. Všichni máme ego. Jsme lidé a v určitých situacích je ego dobrý pomocník, jako vše, když to máme pod kontrolou. Taky chcete mít občas pravdu, sem tam se urazíte apod. Důležité je, že to cítíte a vystopujete kde se to snaží v těle uchytit. Zpracujete to, vysvětlíte tomu puberťákovi, že je fajn, že se cítí už dospělý a tedy chce být přes noc venku, jenže bude respektovat hranice... Povíte mu to s láskou a klidem. Vše, úplně vše co si uvědomíte a pojmenujete si, jako třeba ta hádka byla zbytečná, druhému přiznáte, že jste měla očekávání a naštvalo vás, že nevyšlo a názor druhého to jen znásobil... Moc prima je, že tímto uvědoměním si, přiznáním si - situaci mažete ze světa, ego se zmenšuje a začíná sloužit jen tomu, čemu má. Být červenou na semaforu života a držet vás v tady a teď.