Jaká jste máma?

Zpravidla až Vaše děti mají svoje děti a Vy už více či méně poučeni životem se stáhnete se svými radami a Vaše ratolesti dnes už také strašní rodiče se Vás ptají, jak jste to tenkrát zvládali…… Teprve toto je ocenění. Jistě znáte to dusno doma když něco nedovolíte a Vaše dítě je jako Bůh pomsty. Pokud je dítě starší – těsně před---v pubertě---tak to je úplná delikatesa emocí a slov a ta se umí pěkně hluboko v nás zarýt. Nezoufejte, ani pak nejste strašný rodič---matka. Pamatujte si, že v tomto období je prostě NUTNOST, mít pevná PRAVIDLA, kterých se jednoduše budete v těchto krizích držet. Nezapomeňte však dítě s těmito pravidly předem SEZNÁMIT, pro Váš vzájemný teď i budoucí vztah je to důležité. Budou to Vaše vyznačené jízdní pruhy na silnici. No a v momentě kdy budou emoce opět na vrcholu si vizuálně sedněte do auta jeďte ve vyznačeném pruhu. Hlavně v klidu.  

Když si trváte na své jízdě v jízdních pruzích-pravidlech-dopředu daných-učíte tím své dítě do budoucna mnohem více než se teď může zdát. Učíte ho respektu k druhým, pěstujete v něm zodpovědnost, a to rozhodně NENÍ MÁLO pro jeho budoucí život. Ano jistě, teď slyšíte, že jste hrozná matka, jak jeho – její kamarádi mají ty nej rodiče na světě – protože…. Klid, snažte se mlčet, dovolit tuto samomluvu, v tu chvíli to stejně není nic jiného --- protože VAŠE ZAPOJENÍ SE by už pak byla hádka, a to prostě VÁŽNĚ NECHCETE. Jste v 1.řadě rodič—tedy vodič—vedete dítě úskalími vývoje a jde Vám o to ať je z něj príma dospělák. Vyžadováním -- dodržovaní dohodnutých pravidel -- mu dáváte lekci, podle, které-kterých se později sami bude – budou – orientovat v životě.  

NEBO TAKÉ NE. Mohou Vaše pravidla vylepšit, zkrátit nebo úplně vypustit, ale bez toho, že jste na pravidlech trvali by si na to dítě v tom věku samo nemělo, jak přijít a v budoucnu co aplikovat. Víte je v tom vedení – vodění – dětstvím – pubertou – ranou dospělostí--- velmi důležité je vybudovat si odstup od všech těch poznámek, jak jste příšerná a zlá matka. PROČ? Je to jednoduché, být zlý, příšerný a jiné názvy v tu chvíli dítětem použité TO je být nelaskavý, dělat naschvály apod. a to tím, že chcete např. ať si uklidí pokoj, udělá úkoly, vynese koš či jde se psem, kterého si vyškemralo a slíbilo hory s horákem a jiné, seznam je jistě velmi dlouhý, tak to všechno: VĚŘTE, ŽE OPRAVDU, ALE OPRAVDU NEJSTE. TEDY TA NÁRAZOVÁ VLNA, KTERÁ TO OD VÁS ODRAZÍ a nezabodne se hluboko jako jedovatý šíp, JE JEDNODUŠE NUTNÁÁÁÁÁ!!!!!!!  PROTOŽE NA ROZDÍL OD VÁS, DÍTĚ NEROZLIŠUJE VÝZNAM SLOV, JE JEN V TU CHVÍLI NAŠTVANÉ.  

Podruhé až budete ve stejné či podobné situaci strašná máma, zastaralá a předpotopní v názorech, zjistí, že jste v klidu, čekáte, nekomentujete, tak ta vlna opadne a v dospělosti ocení, že jste byla v klidu, bez řvaní apod. jen jednoduše DŮSLEDNÁ, ale LASKAVÁ, že jste sice zakázala pc než bude pokoj uklizen, ale byli jste spolu a uklidili částečně spolu a ten čas byl ve výsledku vlastně fajn a jak se bude Vaše dítě plně nacházet v pubertě -máte už natrénováno a jste v klidu. Dohodnutá pravidla však musí být OBOUSTRANNÁ, tedy i Vy si hlídejte Vámi dohodnuté ať je splněné z Vaší strany, omluvte se, když na něco zapomenete, omluva typu jsem dospělá, co si to dovoluješ, měla jsem moc práce atd.je hřebík do rakve Vašich vzájemných vztahů. Pamatujte na to.  
Zde je pár návodů, jak to úspěšně PŘEŽÍT. 
Puberťáci moc rádi určují všem pravidla a lpí na jejich dodržování ostatními, ale už méně dodržují sami. Nebraňte se tomu nastavit pravidla, ale ne bez myšlenkově ať máte pro tuto chvíli klid, ale VYARGUMENTUJTE SI TO VZÁJEMNĚ. Pokud víte, že nebudete trvale schopna něco dodržet, dítě na tom přesto trvá užijte své právo VETA a rozhodněte jen to, co dodržovat zvládnete. Je to důležité pro férovost vztahu. Pokud je později v čase možné otevřít toto téma znovu, situace se mírně vyvinula, nebraňte se tomu. Učíte dítě, že Vaše rozhodnutí není DOGMA, že je s Vámi možná diskuse a také ho učíte reagovat na vhodnost okamžiku a rozpoznat správný okamžik kdy téma řešit. TO NENÍ MÁLO.  
Trvejte vždy na DOKONČENÍ ÚKOLŮ před zábavou. Ano opět budete ta strašná matka, ale učíte své dítě dokončovat věci. Také se vyhnete situacím jako, že místo snídaně dopisuje úkol, hledáte náhradu za věci do výtvarky apod. přitom včera STAČILO jen to říct a zajít to koupit a další podobné situace si jistě dosadíte sami.  
Zapojujte dítě podle věku do domácích prací, učíte je tím ohleduplnosti, vůči druhým, toleranci a úctě. V dospělosti pak nebude z dítěte PAŠA, který očekává, že okolí je tu jen a jen pro něj a kvůli němu. TRVEJTE na úklidu pokojíčku, rozdávejte úměrně věku práce v domácnosti i za cenu, že pokud by měl pohled sílu usmrtit, padnete mrtvá k zemi. OCEŃTE JEHO práci a zapomeňte na své hlášky typu co vše jste museli dělat v jeho věku Vy. Jen si vzpomeňte, jak jste zrovna tyto hlášky a jim podobné doma nesnášeli a dítě má pravdu. Je opravdu, ale opravdu jiná doba.  
Udělejte RÁNO DÍTĚTI Určitě nemusíte dlouho vzpomínat jaké to bylo, když Vás budili jako dítě, v 90 % rodiče rozsvítili v pokoji, zasyčeli honem do koupelny, ke stolu, do školky, školy, rodiče byli ve stresu už od svého probuzení a ten stres předávali dál. Zkuste to jinak, ,, ukradněte si 5 minut spánku,, a dejte je dítěti k probuzení, ta ranní pohoda za to opravdu stojí. Buďte dítě jinak, sedněte si na postel, mluvte hezky na dítě, pošimrejte po zádech, jemně zatáhněte za ucho, v boltci máme akupresurní body proti únavě, probere je to, bude to nenásilné probrání, zeptejte se, co chce k snídani, mozek dostane otázku, impuls, nečekejte na odpověď, pokud nepřichází, odkryjte dítě a pak teprve rozsviťte, řekněte, že jdete udělat snídani, nechejte otevřené dveře a jděte připravit snídani a obvyklé ranní věci, jak jste zvyklá.

Je to náročné?

Časem když vydržíte, úměrně věku pochopitelně, zjistíte, že dítě už je vzhůru, ale o těch 5 minut stojí a Vás to sblíží mnohem více než 5 minut spánku na víc. A hlavně ráno má úplně jinou atmosféru. No a až bude starší vzpomene si právě na tohle ne na to, že děti čekaly venku na něj až si douklízí pokoj a byly na něj nabroušené. Stálo Vás to jen 5 minut……  
Spánek je lék. Tak už jste byla v pokoji minimálně 2x a dítě pořáád ještě není v posteli? Škemrá ještě chvíli, zkouší usmlouvat a jiné výmluvy. Vy přesně víte, jaký problém bude jej ráno vzbudit a doslova,,,,, vykopat,,,,, z postele, protože musí do školy. Už Vás ten denní řev, kterým to končí zmáhá, nebaví Vás? Zkuste zavést prodlouženou víkendovou večerku a tu opravdu dodržet. V týdnu však přísně, ale laskavě trvejte na večerce v dohodnutý čas. Nevadí, že bude jen tak ležet v posteli a hned neusne a asi tím bude i samo dítě argumentovat, faktem je, že už ve chvílích, kdy jen tak leží, je zakryté, má zhasnuto tak má tělo od mozku signál je čas spát a tělo začne relaxovat a usínat. Víkendovou pozdější večerku však opravdu dodržte. Každý den tak máte argument. Broučku o víkendu si to večer dočteš, dohraješ, dokončíš. Má to dvě roviny, ta první bude chvilková naštvanost, chtělo to teď hned okamžitě, ta druhá rovina je určité těšení se, že bude déle vzhůru. Protože i když jste o víkendu mnohdy tolik na večerce netrvali, teď z toho uděláte obřad. Zdůrazněte v prodloužené večerce, že teď začíná, že teď má možnost dokončit to či ono. Dítě to sice ví, ale Vy mu zdůrazníte, že teď je ten čas, teď mu dáváte ten prostor. Z kraje bude trvat na každé minutě na vyčerpání každé minuty na víc, která mu byla dána i kdyby si mělo dát sirky do očí, aby víčka nepadala, časem zjistíte, že už šlo samo spát. Nebo zjistíte, že si na dokončení toho, co teď fakt nejde odložit na zítra, najde čas druhý den, učíte ho kritickému výběru, učí se rozvrhnout si nejen čas, ale i priority, a to vše v atmosféře bez hádek a naštvaných pohledů. A PŘIŠLO SI NA TO SAMO. To není málo.  
Trvejte od dětství na vyvážené stravě. Jistě velmi dobře znáte ty scény, kdy jdete okolo rychlého občerstvení a dítě MÁ HLAD NA HRANOLKY. Zdravá jídla jako zelenina a ovoce jsou pro něj za trest, protože…. Zkuste DIALOG místo příkazu typu -- od toho stolu se prostě nehneš, dokud to nesníš a hotovo!!! Experimentujte se zeleninou, ovocem, zapojte dítě podle věku jak to či ono upravit, VZBUĎTE zájem. Klidně udělejte ty hranolky doma, ze syrových brambor, vysvětlete jemně rozdíly. Občas toto jídlo dopřejte s tím, že bude znát rozdíl – samo si časem zvolí a Vy nebudete otravná máma. Teď mu těžko vysvětlíte, že hodně sladkostí rovná se různé problémy, ani by Vám nerozumělo, hledejte raději názorné a jednoduché příklady. Pokud nebudou jen strohé zákazy a musíš tak si časem všimnete, že dítě začíná nad jídlem přemýšlet, zvláště když to uvidí i u Vás. Učte ho zlaté střední cestě ve stravování.  

Učte dítě HODNOTU věcí a peněz. Od určitého věku jej odměňujte finančně za domácí práci. Když si bude vědomo, že za jedno vyluxování má např.10kč a bude chtít věc za třeba 50 kč domyslí si snadno za jak dlouho si to koupí. Pokud v obchodě na společném nákupu bude opravdu nutně potřebovat to či ono tak vytáhněte argument, že dáte např. jen třetinu a zbytek ať si doplatí z kasičky. Učíte ho, že něco chtít NEZNAMENÁ samozřejmost to dostat. Zkousněte pro chvíli ty pohledy, pokud nebude souhlasit s Vaším návrhem, bude chtít ať to ZAPLATÍTE VY, Nebojte se říct NE. Stůjte si za svým, pokud cítíte NE. Důvod je zástupný. Jen v jednom důvodu zvažte ne a to, když je to jen důrazné ne protože chcete mít klid a nedáte žádný návrh za jakých podmínek ano. Mějte pro své ne argumenty. DISKUSÍ UČÍTE dítě zvážit důležitost a potřebnost toho co chce teď po Vás koupit. Pokud budou argumenty dítěte praktické, uznatelné, zvažte je. Pokud i tak to bude ne, zdůvodněte proč ne. Dítě za chvíli ocení, že jste se aspoň zamyslela, vyslechla ho, nepoužila jste NE z pozice síly rodiče bez zájmu o jeho názor.

Učíte ho RESPEKTU k jinému NÁZORU, učíte ho tím, že stát si za svým vyžaduje rozvahu a odvahu. Učíte ho, že Vaše NE neznamená nemám tě ráda, učíte ho, že Ne nekoupím, ale mám tě ráda. Časem zjistíte, že se v argumentech, proč něco chce zlepšuje, přemýšlí nad argumenty a umí samo NABÍDNOUT i určitý kompromis. To pro jeho život rozhodně není málo. Stále MĚJTE na paměti, jste rodič-vodič-spletitostmi jeho vývojem. Vím, že v těch chvílích diskuze na tyto rady na první dobrou zapomenete, autopilot v nás je mnohdy silnější, STANOVTE si pro sebe, že to budete zkoušet, neklaďte na sebe žádné nároky, pomáhat Vám v tom mohou hlášky Vašich dětí, když budou argumentovat proč ze svého nepřispějí, a tedy tu věc ani nechtějí, tady je pár z nich.

Argumenty mohou být úsměvné...

V té reklamě to bylo větší, tolik peněz za to nedám. 
Najdeš mi to na netu levněji? Zdá se mi to předražený. 
Kdo ví, jestli je to vůbec tak dobrý, jak ukazovali v té reklamě, ten obal je divný. 

Najdou najednou hodně negativ, proč za to své peníze nedají a Vy máte prostor jemně toho využít a pochválit dítě, jak je chytré, že přemýšlí, poděkovat mu, že pochopilo, proč na to nechcete dát peníze i když z jeho pohledu jich máte víc a určitě Vám toho přijde na mysl mnohem víc co bude v tu chvíli to pravé. No a dítě, tomu prolétne hlavou, jak dlouho venčí psa, myje nádobí, luxuje a jiné povinnosti doma, než má tu částku pohromadě a bez toho abyste Vy museli cokoli z toho použít ve Vašem případě. To za to stojí, co myslíte? Může však také nastat situace kdy ta věc, kterou dítě chce zjistíte, že to není jen další plyšák na, který bude za chvíli sedat prach. Víte však, že prostě v tu chvíli u sebe tolik nemáte, nebo jiný důvod. Pak je fér než zákaz a jasné NE, říct dítěti, že se Vám jeho nápad zamlouvá, že se souhlasíte, když zaplatí xy část z ceny, ale teď to nejde. Protože: ŘEKNĚTE PRAVDIVÉ důvody. Dodržte čas, kdy mu přispějete i výší slíbené částky. Pak když si to dítě půjde koupit UDĚLEJTE z toho záležitost. Např. ráno u snídaně navrhněte, že po škole, po kroužku to půjdete koupit, ať si vezme z kasičky peníze, udělejte z toho UDÁLOST, hlavně u menších dětí cca do 12 let. Ten POCIT důležitosti celého aktu je důležitý hned 2x.  

1.SDÍLÍTE společně radost z toho, že si dítě jde koupit něco co SI ZAPLATÍ částečně ze svého Zvládlo to, má na to. Pro Vás je to také důležité, dala jste slíbenou část peněz, a hlavně dodržela jste slovo, tedy ta jeho práce doma má pro něj o to větší význam. 
2.Učíte dítě hodnotě peněz v čase, učíte ho PROMYSLET si do čeho dá své VYDĚLANÉ peníze a čas tomu věnovaný. Pozná, jaké to je plnit si své sny v reálném světě, ne v tom dětském, kde je a mnohdy stačí jen JÁ CHCI.  

No a když si po koupi ZAJDETE na něco dobrého, pro jednou i klidně lehce nezdravého, ten prožitek v dítěti se ZNÁSOBÍ, hlouběji UKOTVÍ a Vy jste se přes hroznou mámu, která nekoupila věc hned teď, jste se přes vzájemnou diskusi, dohodě, naplnění dohody, dostala k príma mámě. Už JSTE JEN PRIMA MÁMA. Předala jste důležitý dar. Jednat NE na základě momentální emoce ale JEDNAT až po zvážení a vyhodnocení.  Vydělání si-kapesné—přidání od Vás—splnění snu---díky mámě – MÉ PRÍMA MÁMĚ. TO UŽ ZA TO VŠECHNO PŘED TÍM --- STOJÍ!!!