Sebepozorování, nápovědy a meditace

Ale během mnoha let zkoumání a chození po vnitřní cestě jsem zjistila, že sebepozorování je NEJDŮLEŽITĚJŠÍ praxí, dovedností a podnikáním. Tečka. Nemusí to být všeobecně známé, ale ve skutečnosti existují dvě úrovně sebepozorování – ta druhá je většině lidí do značné míry neznámá.
V tomto článku se pokusím přiblížit, jak praktikovat oba typy sebepozorování, abyste došli k neodvolatelnému závěru, že mnozí v průběhu věků zjistili, že nakonec neexistuje žádné „vy“ nebo samostatné já; existuje jen život, který žije sám!
(Vím, že to může znít divně, ale je to jádro většiny duchovních a náboženských cest; je to jen podáno různými způsoby.

Co je sebepozorování?

Sebepozorování je praxe sledování vlastních myšlenek, pocitů, přesvědčení, zvyků a chování a sledování toho, jak ovlivňují náš život.
Na hlubší úrovni je sebepozorování o pozorování podstaty já, známé také jako ego. nebo osobní identita, abychom hledali, kde, kdy a jak vzniká a zda skutečně existuje mimo myšlení.
Sebepozorování může být pasivní nebo aktivní a je často zažíváno prostřednictvím praktik, jako je meditace, psychoterapie a psaní deníku.

Úroveň 1 – Jak cvičit sebepozorování

V první úrovni je sebepozorování čistě svépomocná praxe k získání většího psychologického sebeuvědomování.
Cvičení sebepozorování na této úrovni má mnoho výhod :  větší vnitřní uvědomění, schopnost činit moudřejší rozhodnutí, pochopení toho, jak funguje mysl, schopnost najít a vyřešit negativní základní  zranění, přístup k hlubším mentálním/emocionálním léčení, lepší jasnost, více  sebe soucitu,  lepší vztahy a tak dále.
Zde jsou dva běžné způsoby, jak praktikovat sebepozorování prostřednictvím meditace i psaní deníku:

Meditace sebepozorování.

• Najděte si klidné místo a zavřete oči (nebo je nechte mírně otevřené), všímejte si svého dechu všude tam, kde se ve vašem těle projevuje nejsilněji. Vnímejte své spojení se zemí pod nohama, jednotlivými místy na ploskách nohou nebo vzadu okolo paty.
• Zaměřte svou pozornost na to, co se vám honí hlavou. Jaké myšlenky, pocity, vzpomínky a tak dále se objevují v povědomí?
• Jednoduše si všímejte vnitřních jevů, aniž byste je měnili, interagovali s nimi nebo se jich snažili zbavit. Jen ať to tam je, přesně tak, jak to je, bez posuzování. Jen pozorujte, co se děje uvnitř.
• Pokračujte v pozorování všeho, co se objeví, a pokud se ztratíte v proudu myšlenek, jen si toho všimněte, když je to možné, a vraťte se k pozorování svého vnitřního světa.
• A je to!

Sebepozorování, zapisování do deníku.

Zde je několik výzev k sebepozorování, které můžete použít ve svém deníku:

• Co právě teď cítím?
• Na co právě teď myslím?
• Jaké přesvědčení je za tímto pocitem nebo myšlenkou?
• Kdy ve mně vznikl ten pocit/touha/myšlenka/zvyk?
• Kdybych měl popsat svou vnitřní krajinu právě teď, jak by vypadala nebo jak by se cítila?
• Kdybych byla v jakémkoli vnitřním období, byl bych v létě, na podzim, v zimě nebo na jaře?
• Jaké kognitivní zkreslení jsem v poslední době zažila?
• Jaké vnitřní archetypy   nebo části mě jsou aktivní právě teď?
• Vyberte si jednu nebo dvě otázky a jděte do toho!

Úroveň 2 – Jak cvičit sebepozorování (tj. pozorovat „sebe“)

Sebepozorování je prvním krokem vnitřního rozvinutí.

(Upozorňuji, že pokud jste mentálně nebo emocionálně nestabilní, je nejlepší držet se   sebepozorování úrovně 1, protože úroveň 2 se může cítit destabilizující. Pokračujte pouze tehdy, pokud jste poměrně vnitřně vyrovnaní.)
Touha najít svobodu od utrpení, vnitřní mír a pravdu je jádrem mnoha duchovních a náboženských tradic.  Jednoduchá praxe pozorování sebe sama a pokusu zjistit, zda skutečně existuje nebo ne, je hluboce mocná a mění paradigma, ale velmi jednoduchým způsobem.

Jako praktika, která je často dramatizována a mystifikována, je sebepozorování, ve skutečnosti zcela základní, přímé a přízemní.
Ti, kteří setrvávají v sebepozorování, často zažívají jemný posun ve vědomí, z místa přímé zkušenosti si uvědomují, že ve skutečnosti neexistuje žádné pevné „já“ – místo toho je to vnímáno jako myšlenka a nezpochybnitelné jádro přesvědčení, kterým jsme byly od dětství podmíněny k automatickému přijetí. A to je kořenem našeho utrpení.

Ukazatele sebepozorování:

• Odkud se berou myšlenky? Ovládáte je? (A pokud si myslíte, že ano, vzpomeňte si na ovoce, zemi nebo písmeno abecedy – udělejte to! – pak položte otázku znovu. Opravdu ovládáte myšlenky?)
• Odkud pocity pocházejí? Ovládáte je?
Odkud zvuky pocházejí? Ovládáte je?
• Odkud pocházejí senzace? Ovládáte je?
• Rozhoduje vítr, kdy bude foukat? Rozhoduje pták, kdy bude cvrlikat? Rozhoduje strom, kdy se kvést, přesadit se? Je tam nějaké vlastnictví?
• Podívejte se na něco ve svém pokoji. Uvědomte si myšlenkový štítek s tím spojený (např. „zeď“, „židle“). Pak zahoďte nálepku myšlenky a podívejte se přímo, bez mentálního příběhu nebo nálepky, svými smysly. Všimněte si rozdílu mezi viděním skrze myšlenkový příběh a viděním skrze přímou zkušenost.
• Hledejte uvnitř svůj pocit vnitřního „já“, kde to je? Dokážete to najít?
• Když nejsou žádné myšlenky na „tobě“, kde jsi?
• Můžeš „vy“ existovat mimo myšlenku?

Bez ohledu na to, kde se nacházíte, pozorování svého vnitřního světa není jen důležitým, ale zásadním prvkem pro žití plného a probuzeného života. A nakonec si díky sebepozorování uvědomíme, že život je jen žití sám sebe bez jakéhokoli vlastnictví. Uvolní se tak role oběti nebo tvůrce a jen budete. Když totiž přijmete, že život je proud bez ohledu na skutečnost zda plujeme s ním či námi cloumá vše v životě se zjednoduší a ve vás se rozhostí tolik potřebný klid, díky němuž pak život opravdu začnete zvládat.