Změň své toxické hovory

Jako děti máme tendenci být přírodě otevření, ale v dospělosti můžeme často přerušit spojení s přírodním světem. Naše smysly otupují, jak jdeme životem, dokud nezapomeneme, že před našima očima je celý svět, který jen čeká na interakci s námi. Často se nám pak stává, že až silná rána osudu nás donutí se probrat a přijmout děje, které se dějí naprosto odlišným způsobem, než jsme do té doby měli, praktikovali. Pokud máte domácí zvíře zkuste se od něj naučit pár lekcí nebo se zkuste zamyslet, které velké zvíře z volné přírody se vám líbí nebo vám něčím imponuje. Můžete se také zamyslet i nad malým broučkem z vaší zahrady, kterého jen tak pozorujete, když si vychutnáváte ten okamžik v přírodě. Když přijmeme fakt, že úplně vše a všichni jsme součástí přírody a všichni svým způsobem s druhými komunikujeme pak jste jen krůček od toho, přijmout, že užitečnou lekci nám může dát kdokoliv. 
Tady je pár z nich.

Přijměte svá místa.

Tato lekce je ze života a chování leoparda, leopard má mocnou přítomnost. Je si vědom sám sebe. Za nikoho a nic se neschovává. To spíše my lidé se bojíme. Bojíme se, že někdo je lepší než my, bojíme se prezentovat své názory tak se raději schováme za myšlenky jiných, uznávaných. Dovolte si, zkuste si na pár hodin být jako leopard, v každé situaci sami sebou, stát si za sebou, přijmout své místo tam kde zrovna jste a jak na něm jste. Zkuste si přečíst něco o chování leopardů a aplikovat do svého života. Změna na sebe nenechá dlouho čekat. A vy si uvědomíte, jak se váš život zlepšil.

Vaše vnímání je velmi omezené

Tato lekce je od psů. Když pes nebo psi pobíhají volně v lese nebo na louce či v polích vnímají vše okolo sebe, zkusme to také. Jen si vzpomeňte kolikrát jdete na procházku a díváte se do země, a to co se děje okolo vám docela uniká. Zkuste se dívat před sebe, periferně uvidíte i věci po stranách, uvědomíte si, jak je příroda barevná a pestrá na události. Vlevo létá vážka, před vámi zapadá slunce, nad hlavou slyšíte ptáky, myslíte si, že tolik věcí najednou sledovat nejde? Pak tedy pozorně pozorujte svého psa až si bude jen tak volně pobíhat. Tuto praxi lze pak velice dobře přenést do vztahů. Nejen osobních. Když se totiž zaměříte na vše nejen na to, co vám daná osoba sděluje možná pochopíte, že to, není např. lempl, jen z vás má takový respekt, že dělá věci úplně opačně a trpí tím, neboť jiné věci pro jiné zvládá s lehkostí. Jindy právě proto, že budete vnímat více než jednu věc můžete přijít na báječný nápad a takto se dá pokračovat. 

Zastavte toxické samomluvy.

Tak tato lekce pochází od straky. Straku jistě každý zná, žije ve městech jako na venkově či volné přírodě. Straka má na první poslech nepříjemný hlas. Konečně není to zpěvavý pták. Navíc má pověst ptáka, že co vidí to ukradne. Straka je také pták, který si k vám přisedne v parku. Dokáže ve vaší blízkosti vesele poskakovat a jakoby si s vámi povídat a pokud si nezačnete bedlivě hlídat věci a dovolíte si být uvolnění a vychutnat si její přítomnost, pak můžete být mile překvapeni. 
Straka je velmi rodinný pták, jsou inteligentní a oddaní svému hejnu. Sledováním zjistíte, že drží spolu a velmi rychle jakoby odpouštějí prohřešky druhým strakám. Když se na ně na nějakou dobu zaměříte a dovolíte si je pozorovat, pochopíte, dostanete lekci, jak zbytečné je naše oblíbené lidské samo trýznění. Na to jsme my lidé velcí přeborníci, vyčítat si a užírat se starými křivdami, trápeními a nedostatky druhých vůči nám samým. Je to jen jedna velká iluze.
I my po nějakém čase zjistíme, že je hlavně pro nás lepší to propustit a jít dál. Jenže na rozdíl od straky, která má tolik záporných vlastností z našeho pohledu vůči ní, my neumíme jednat tady a teď. Neseme si všechny ty bebíčka dál sebou a kloveme si rány do masa, dokud nezjistíme a sami pro sebe nepřijmeme, že to vše je zbytečné a od nás se chce jen ta trocha tolerance k druhým a prominutí jejich, pro nás a z našeho pohledu nepřijatelného chování nebo když si namlouváme, že to my sami jsme zavrženi hodni. Sebeláska je to slovo a vlastnost, kterou nám straky svým chováním poskytují.

Zahrada je kouzelná, dovolte mi ji ukázat.

Nikdy nemůžete uhodnout, odkud přijde naše další důležitá lekce, a nikdy nás asi ani nenapadne, že by to mohlo být třeba od hmyzu z vaší zahrady. Možná jste někdy sbírali mandelinky a házeli je do sklenice a pak je zahubili. Ničili přeci vaše bramborové listy. Nikdy se vám přesto nepovedlo sesbírat je všechny, nebo vás to nebavilo tak jste tu a tam mandelinky nechali a světe div se, ano listy byly okousané, ale plody brambor mnohdy větší a zdravější. Ptáte se proč? Ona i rostlina, když je namáhaná tak vyvine úsilí pro svou ochranu. No, a protože listy neochrání dává všechnu svou energii plodům. Tedy je nadmíru efektivní v záměru. 
Málo se ví, že i rostliny jsou inteligentní a komunikují. Pro nás z toho plyne poučení, nedávat svou energii stůj co stůj věcem, které nejde zdolat, zachránit, ale soustředit se na to co tady a teď lze. 
Jistě znáte rčení, že Láska a Příroda je mocná čarodějka. Každá z nich i obě dohromady – lze je také nazvat Moudrá učitelka. Dívejte se okolo sebe, vnímejte, pamatujte si vše, co vidíte a pak postupně si zkoušejte přenášet tyto vjemy do svého praktického života. Zázraky na sebe nenechají dlouho čekat.