A co tak svoboda?

Myslíte si, a i to děláte, že nejprve musíte vše vyřešit a až pak se můžete uklidnit? Opak je pravdou. Když čelíme nejistotě, můžeme se ocitnout ve stresu, úzkosti a dokonce vyděšení. Neznamená to, ale, že v tom musíme i zůstat.

Ať už se tato nejistota týká vaší práce, vaší rodiny, vašich blízkých vztahů nebo finančních starostí, vaše mysl může být automaticky znepokojena. Schválně uvádím automaticky. Je to naučený vzorec.

Fungujete na dálkové ovládání? Jste si jistí, že ne?

Když je vaše tlačítko pro stres zapnuté, koktejl vašich „klasických“ starých negativních myšlenek a negativních emocí se mísí s novými okolnostmi.
Tento koktejl je způsob, jakým vás chrání vaše mysl. Po léta to tak bylo podmíněno, chránit vás, a chránit vás před jakýmikoli změnami a nejistotami, ale tyto myšlenky nejsou tím, kým jste vy. Jste víc než jen reakce na okolní dění, jste víc než autopilot, který vás vede.

Vaše vědomá část je nesmrtelná. Nic tomu nemůže ublížit, nic nemůže ztlumit vaše světlo, které září zevnitř. Jste věčná a nekonečná bytost, něco, na co je vaše mysl příliš úzká a omezená na to, abyste ji vnímali. Je to jen zlomek vás samotných ne velitel. Tak proč předáváte tak snadno otěže svého života do rukou stresu???Takže, když čelíte nejistotě, pamatujte, že jste víc než fyzické tělo a mysl, která má myšlenky, jste duchovní bytost. Ale většinou to tak necítíme, že? Většinu času jsme nasáváni do notoricky známého koktejlu, snažíme se předvídat a kontrolovat vše, co se stane, a snažíme se ještě více omezit naši nekonečně malou povahu.

Mé ego můj pán? Kdo jsem já?

„Nechte jít toho, kým si myslíte, že máte být; obejměte toho, kdo jste, se vším všudy. Dovolte si to. Zasloužíte si to. Proč chcete mít nad vším kontrolu? Být perfekcionista vás okrádá o vývoj, je to zlozvyk. Mít vše a všechny stále pod kontrolou, stresovat se, zda všichni splní mé pokyny. Proč??? Perfekcionismus vás přivádí do situací, kdy se cítíte frustrováni, pokud je něco jinak, přivádí vám myšlenky selhání i když ve skutečnosti tomu tak není. Je to jen ve vaší hlavě. Nemusíte vypadat perfektně aby si vás druzí vážili, nemusíte být ve všem přesní, abyste uspěli, improvizujte, podívejte se do přírody, tam perfekcionismus nenajdete. Když se neustále soustředíte na to, abyste dělali vše perfektně a snažíte se ovládat a minimalizovat své pocity, bráníte si prožít mnoho možností, které ve vás žijí a které vám život nabízí, jenže vy jste si zvolili vzorec.

Pusťte se ze řetězu kontroly...

Co je vůbec 'Perfektní'? Není to jen dostat 10 z 10 v tom, co tě naučil život? Proč nedostat víc? Proč byste se chtěli omezovat pouze na to, co jste dosud v životě viděli? Znáte? Neexistuje žádná šance, že tam venku existuje něco úžasného a vzrušujícího, a jen čeká, až dorazíte? Co s tím, co ještě nevíte? Věci, které jste v sobě ještě neobjevili? Když o tom přemýšlíte z této perspektivy, nejistota může být dokonalým katalyzátorem růstu, protože vás vyvádí z vašich konvencí a podmíněné mysli a dává vám šanci najít v sobě více. Zpočátku to pro vás bude pravděpodobně děsivé a stresující, když se zbavíte kontroly, ale čelit nejistotě a dovolit si růst k vám určitě může přijít snadno a klidně, jakmile si uvědomíte některé klíčové prvky. 

Když strach je otrokář.

Jak obvykle reagujete, když se ve vašem životě objeví něco nového a neznámého? Myslíte si, že tyto reakce jsou pro vás dobré? Nebo ne? Zvláštní otázka? Odpovíte si na ni bez impertinence na autora článku? Dokážete si odpovědět? Odpověď je pouze na vás, pokud budete mlžit pak jen sami sobě, pak si zkuste najít odpověď PROČ? Asi budete překvapeni, co z vás půjde za odpovědi. Nebojte se toho. Vaše mysl si neustále hledá cestu nejmenšího odporu, a když upadáte do stejných automatických a často stresujících předpovědí a hodnocení, generujete toho samého více i když vyvoláváte snahu o umenšení. Vaše mysl signalizuje vašemu tělu, aby se připravilo na stresovou situaci, a dělá to velmi důkladně tím, že na základě minulých zkušeností spustí všechny špatné scénáře a nejhorší scénáře co nejživěji.
Jenže proč aplikujete na úplně nové věci staré vzorce? Zkoušeli byste se dostat do oblečení z ranných dětských let? Zcela určitě ne a pokud by to po vás někdo chtěl asi byste ho poslali do pryč. Tak proč to samé si sami sobě děláte teď? Jste větší, máte novou velikost, nové oblečení… Ještě jste si ho nekoupili, ale chováte se jako byste ho už měli. Ochuzujete se o ten okamžik nákupu, ten do toho vzorce nedáváte. Ano víte, že jsou nové věci, o kterých víte, ale přistupujete k nim se starou zkušeností, která se zakládá, jaké to bylo kdysi.

Práva jste nestudovali, ale jste soudce...

Tím, že se snažíte předvídat a zpracovávat tyto budoucí události, připravujete se o možnosti. Soudíte, předpokládáte. Tím, že soudíte, jak se věci mají stát, omezujete svou realitu a vylučujete ze hry dobro, které by vám mohlo ležet mimo dohled. Proč? Protože je nové, ještě jste to takto nezažili. Když si dáte dar osvobodit se od soudů, získáte nové výsledky. Když si dovolíte zažít nové věci, ne své minulé soudy a perspektivy, své staré zkušenosti získáte nové reakce a nové já. Ale proč je tak těžké vyhnout se tomuto přemýšlení, když čelíme nejistotě? Protože to známe a předáváme své rozhodování o sobě samých svému autopilotovi. Jenže autopilot funguje v letadle jen v bezpečných a nasimulovaných situacích jinak má vše ve svých rukou pilot sám… 

Z těch pocitů se zblázním.

Proč se tedy díky vaší rozumové mysli cítíte tak špatně? Toto utrpení, ať už si to uvědomujete nebo ne, ať se vám to líbí nebo ne, je vaším zvykem. Mohl se vytvořit, když jste byli mladí, kvůli bolestivé situaci, nebo jste ji mohli zdědit po svých rodičích či sourozencích. Může být také těžké překonat toto známé utrpení, protože jste na to tak zvyklí. A tak když opakujete stejné negativní vzorce, také je upevňujete. Nejde o to, že jste se tak rozhodli žít, jde jen o to, že jste tak dlouho dělali tyto věci, že vaše tělo a mysl nic jiného nezná, tyto emocionální vzorce jsou uloženy hluboko uvnitř. Proto se okamžitě spustí naučené reakce. Jak mohou prostřednictvím těchto mocných svazujících vzorců prorůstat nové nápady, myšlenky a realita? Mohou. Chce to jen zkusit si to a upevňovat si to, jako třeba když se učíte cizí jazyk. Opět platí, že se vám, skutečnému já, nemůže nic stát. A když to víte, jste mnohem schopnější dělat nová rozhodnutí, která povedou k novým zkušenostem; to povede k novým reakcím; to povede k novému já.

A to je důvod, proč je nejistota možná ideální příležitostí k osobnímu růstu, protože vám umožňuje otevřít svou mysl něčemu novému, něčemu, co se vám nikdy předtím nestalo. Co prostě jednoduše neznáte jako např. ten cizí jazyk. Co horšího se vám prostě může stát? Vůbec nic…

Nejistota je brána do jiné reality

Když jste skutečně spojeni sami se sebou, když čelíte něčemu novému, bez předchozího posuzování, umožňujete si růst.
Můžete si vybrat něco jiného, ​​ne produkt vašich navyklých myšlenek a minulosti. Něco, co je vyjádřením vašeho pravého já, vašeho nekonečného bytí.
Když si dáte příležitost zažít něco jiného, ​​najdete v sobě víc. 
Dokážete si představit něco jiného? Můžete si dovolit hledat v sobě něco nového? A jakmile zažijete něco nového, jak to může změnit váš pohled na život?
Dokážete se osvobodit od svých starých zvyků a negativních vzorců a dát si novou příležitost? 

Pokus, omyl, zkoušet, zkoušet, zkoušet...

Na začátku můžete stále spouštět stejné skripty a vzory, a to je přirozené, protože to děláte tak dlouho. Ale musíte jít dál, jeden malý krůček za druhým, a zázrak hybnosti udělá zbytek práce za vás. Pokud se vzdáte přemýšlení o bytí, najdete více, protože se ve vašem životě objeví nová realita způsobem, který jste si nikdy předtím nedokázali představit. Pokud se to nebudete snažit kontrolovat a předvídat, nejistota může být příležitostí k růstu, kterou jste hledali.  Je to jako řídit auto poprvé sám bez instruktora. Nevíte, zda zvládnete, ale dáte tomu všechno… Proč? Protože vás nesvazuje zkušenost, minulost, prostě nic. Vše je možné.